Kinský: „Nedal jsem jim pokoj.“ Výsledek? Pištěk či Ressel pod jednou střechou

Kostelec nad Orlicí – Čtyři roky zrál v hlavě Františka Kinského nápad na uspořádání unikátní výstavy legend z řad umělců, výtvarníků, fotografů či filmařů hokejového klubu Paleta Vlasti. Velký sen se mu splnil a až do konce září jsou unikátní díla k vidění v Galerii Kinský na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí.

„Měli jsme za sebou rok fungování galerie a hledal jsem nápady jak dál. S mnoha členy klubu mě pojí osobní přátelství, a tak vím o jak nesourodé seskupení se z hlediska uměleckého jedná. A protože má galerie 13 místností, napadlo mě, udělat výstavu, která by jinak z hlediska kunsthistorického nebyla možná, a každému z vybraných členů věnovat jednu místnost a zastřešit je jejich společným zájmem, a to je hokej pod hlavičkou klubu Paleta Vlasti,“ vzpomíná majitel zámku František Kinský.

Dva roky poté trvalo, než s nápadem mezi členy klubu uspěl. Další dva roky si musel počkat, než nápad dozrál do konečné podoby, avšak jak sám říká, stálo za to si počkat.

„První schůzka s výborem Palety Vlasti na prezentaci nápadu a prostor galerie vyvolala nadšení, ale pak se dostavily jisté pochybnosti, kdy někteří nedůvěřovali nové galerii bez zkušeností, a zvolili si proto pro pořádání výstavy k 50 jubileu osvědčenou galerii, a to Středočeskou galerii v roztockém zámku.  Já jsem ale nedal pokoj, protože jsem si chtěl splnit sen, dostat do jednoho výstavního prostoru umělce, výtvarníky, filmaře, kteří by nikdy dohromady nevystavovali. A to se po dvouletém úsilí povedlo. A musím říct, stálo to za to. Výstava je to nádherná,“ vypráví se spokojeným úsměvem na tváři František Kinský.

Jednotlivé místnosti galerie tak zaplňují exkluzivní obrazy Theodora Pištěka, Bedřicha Dlouhého či Milana Ressla, fotografie Ivana Šlapety, Jaroslava Franty, sochy Karla Nepraše či Jana Koblasy anebo grafiky Vladimíra Suchánka.

„Kostelecká výstava, chce ukázat, jak ti „slavní“ i méně proslulí umělci přispěli k našim uměleckým dějinám. Má snahu na vzorku prací z různých desetiletí přiblížit charakter jednotlivých tvůrců, ukázat jejich špičkové výkony či dokonce objevit díla, která nejsou tak známá,“ hodnotí expozici její kurátor Martin Dostál.
Pokochat se jedinečnými díly je možné až do konce září, a to každý den kromě pondělí od 9 do 17 hodin.

Trestnou lavici „zahříval“ často

Kostelec nad Orlicí – Vedro přímo k padnutí, avšak i přesto hrají koledy, na střeše zámku sedí anděl a sype z „nebe sníh“, opodál jsou saně, lyže či brusle a při zahájení výstavy Palety Vlasti nechybí vánoční stromeček i ohňostroj na závěr.
Členové hokejového klubu, který se stal již legendárním, mají stále smysl pro humor a i v tomto duchu se nesla celá vernisáž. S úsměvem na tváři a krůpějemi potu na čele si užil i malíř THEODOR PIŠTĚK.

Hokejový klub Paleta Vlasti vznikl na přelomu 50. a 60. let minulého století. Kde se vzal tento nápad?
Žili jsme v době, kdy jsme cítili potřebu se pod nějakým pláštíkem dát dohromady. Nakonec z toho vyšel hokej a poté se vše rozvíjelo dál pod heslem, snaž se o to, co neumíš. Naše hokejové začátky byly tristní. jen pár lidí umělo bruslit, ale nakonec jsme se vypracovali tak, že jsme sehráli i mezinárodní zápasy například se švýcarským klubem.

Co jste hrál?
Hrál jsem v obraně, protože mi obtížně šla klička doleva. Pracoval jsem spíše tělem a byl jsem tím, kdo byl pravidelně vylučován (směje se).

Na této výstavě je k vidění i jedno z vašich velkých děl, a to plátno Večírek u Plečnika, které je rozměrově skutečně veliké. Jak dlouho jste na něm pracoval?
Některá díla se dělají lehce a jiná vznikají ztuha. Navíc toto není zas až tak veliké plátno, když si představíte Muchovu Epopej. To je pak kresba v památníku. Ale toto dílo se mi dělalo docela lehce a navíc mě inspirovalo pro celou řadu dalších. Takže to je takový obraz matka.

Trochu z jiného soudku. Jste také držitelem Oscara za kostýmy k filmu Amadeus, který režíroval Miloš Forman? On je známý svou touhou mít vše dokonalé. Mluvil vám do práce?
To je specifický případ. Miloš Forman patří k těm velkým režisérům, který prožívá film právě jako režisér, a když ho připravuje, velmi pozorně si vybírá své spolupracovníky. A když už si vás vybere, znamená to, že vám důvěřuje a už vám do práce nemluví.