Modrá krev, Autorka projektu a režisérka Alena Činčerová

Jste autorkou projektu Modrá krev. Jak se zrodil nápad na tento cyklus?

Nápad se zrodil již před mnoha lety. František Kinský je můj dlouholetý přítel a vždycky mě fascinovalo jeho vyprávění o předcích, o české šlechtě a jejích osudech. A protože jsem dokumentaristka, nechtěla jsem si nechat ty příběhy jen pro sebe. Také jsem si uvědomovala, kolik příkoří museli naši aristokraté, kteří zůstali v zemi, snášet během totality. A nechápala, proč se o tom stále téměř mlčí. Měla jsem pocit dluhu, který je třeba splatit.

Jsou u nás dobře zmapované rodokmeny české šlechty?

Toto je otázka spíš pro historiky. Rody, jejichž potomci stále žijí, samozřejmě své rodokmeny znají stovky let zpět.

Změnilo se nějak vnímání šlechty u nás po roce 1989?

Já bych řekla, že ano. Bohužel někdy jde i o vnímání negativní. Často slýchám: „Vždyť jsou to cizáci…” S tím se snažím ve svých filmech polemizovat. Obdivuji rodiče, kteří v emigraci naučili své potomky česky, i když byli bytostně přesvědčeni, že se sem zpět už nikdy nevrátí. Obdivuji, jak se mnozí navrátivší aristokraté statečně potýkají s jazykem předků, jedním z nejtěžších jazyků na světě. Konstantin Kinský to úsměvně glosuje, že kvůli Gottwaldovi neumí skloňovat. Živě vzpomínám na hlasy, které prezidentskému kandidátovi Karlu Schwarzenebergovi vytýkaly jeho cizáctví. Jemu, který patří mezi potomky Přemyslovců.

Asi bychom se nedivili, kdyby někdo z nich zanevřel na český národ. Jsou i takové případy?

Vzhledem k tomu, že já točím povýtce ty, kteří se vrátili, nebo vůbec neodešli, tak jsem se s takovými případy nesetkala. Zatím.

Vy jste se při natáčení setkala s mnoha představiteli české šlechty. Jací jsou?

Vzdělaní, s obrovským přehledem, galantní, šarmantní, zábavní, ochotní. Aspoň tak jsem je poznala já.

Při natáčení jste slyšela mnoho příběhů. Je nějaký, který Vám nejvíc utkvěl v paměti?

Těch příběhů je víc. A neprozradím. Jen hezky sledujte náš nový cyklus Modrá krev.